Tajný deník lady Integry

Práce komorníka...když lady Integra vyjednává

Podal jsem lady její oblíbené cigarety  a pak na stříbrném tácku dopis. Už, když jsem tu depeši přebíral, jsem tušil, že bude zle. Jak se jednalo o Irsko, vždycky bylo zle. Proč? Jednoduchý důvod. Irsko bylo z části stále katolické. A takže...se tam dal vždy předpokládat střet zájmů. Střet zájmů Hellsingu a Iškariotů. A pokud jsem, měl tu čest poznat monsignora Maxwella, byl stejně mazaný a prohnaný jako Integra. A stejně tvrdohlavý a neústupný..a možná...trošku tvrdší. Jenže, jak jsem slyšel, to zavinilo jeho dětství, které měl mnohem těžší než lady Integra.

Jak jsem správně odhadl, když otevřela depeši a zjistila, že celý jeden její tým, slečnu Cerras a Alucarda bude v Irsku ohrožovat paladin Anderson, okamžitě se rozhodla, že tam odletí také.

Och a samozřejmě v jistém smyslu je stejně impulzivní jako její otec. Takže na stole je další díra, nebo chcete li, zářez, jak do toho dopisu vrazila svou dýku.

Vzala si meč, slavností uniformu rytíře koruny, vrtulník a dva muže. a samozřejmě patent od arcibiskupa, který organizaci Hellsing utvrzoval jako výsostného ochránce před stvořeními noci zde v zemích anglické koruny i v jejich državách. Což si myslím, že právě to teď lady Integra letěla paladinu Andersonovi důrazně připomenout.

Nevím co se tam stalo. Nebo, myslím, že to nevím teď..ale dovím se to z hlášení, která lady budu dávat. Zabili ji část jednotky, to už vím teď. A z toho jak se tvářila na Alucarda, soudím, že i on měl na mále. A předpokládám že i slečna Cerras.

Podle toho jak se lady tvářila večer, když jsem ji přinesl šálek čaje se už zase moc přepíná. Potřebuje si odpočinout, jinak skončí jako její otec. A..to je věc, kterou bych velmi nerad viděl.

Když jsem z místnosti vycházel, spatřil jsem Alucarda, jak stojí u okna a dívá se ven. Byl zamyšlený a skoro si mě ani nevšiml. A co bylo zvláštní, nešel si po akci sednout do svých komnat i když mu je lady chtěla zařídit útulně, on nechtěl. Tak mu tam dala alespoň pohodlnou postel a měkký koberec. Dodnes nevím jestli to ocenil. To možná spíš ten stůl a velké křeslo, které připomíná trůn.

„Waltře?“ oslovil mě,. když už jsem byl skoro deset kroků od něj.

„Ano?“

„Kdy bude hotová ta nová zbraň?“

„Dělám co můžu,“řekl jsem a poklonil se. Odpověděl mi kývnutím hlavy, až jsem se v duchu musel usmát. Bylo v něm tolik z šlechtice, že mě to pořád překvapovalo.

„Budu rád, když bude brzy. Příště nechci prohrát.“ řekl pak a já mělk přitom pocit, že chtěl říct něco jiného...spíš to vyznělo..Nechci zklamat. Ji.

„Jistě,“zašeptal jsem a pak zmizel.

Když jsem za sebou zavíral dveře, spatřil jsem jak zadumaně hledí na dveře za kterými měla  lady Integra pracovnu.